Nákup UAZ 452A a cesta domů ...

Tento článek berte s pochopením, že jsem do této doby neměl absolutně žádnou zkušenost, byl jsem pouhý řidič,uživaltel aut,dnes je situace už jinde :)
 
Po přeorientaci na UAZ 452A, asi 2 měsících hledání, hromadě telefonů a úspěšné prohlídce pod drobnohledem Honzy z Military Game ( kdo četl úvod tak ví :)  jsem si,  za asistence kamaráda z našeho týmu Petra alias Šotka :),  jel pro vysněnou sanitu. Cesta vytuněnou Octávií do Benešova probíhala  v klidu a za 2 hodinky jsem se už kochal mým budoucím autíčkem. Bylo ve velice slušném stavu a v ceně byla i 4 lehátka a hromada náhradních dílů. Pán byl dokonce tak ochotný, že mi zapůjčil  doklady, než si vyřídím značky svoje, protože u veteránů bohužel nejsou  doklady přenosné.
Nikdy jsem takové auto neřídil a hned v první prudší zatáčce jsem se kamarádovi málem podíval do kufru, než jsem našel brzdový pedál a s hrůzou zjistil že to skoro nebrzdí!!! :) Prostě bubnové brzdy je zcela něco jiného. 

Po tomto malém incidentu, kdy mě doslova zamrazilo se  Petr přesunul za mě a já jel první... no stres maximální. Ne a ne to jet, čtyřka, pedal na podlaze, randál neuvěřitelnej. No nezdálo se mi to, tak zastavuju a volám Honzovi že to nějak nechce jet "... a máš vyplou redukci?" "!!!... co? Ja nevím jak se to zapíná" ... jak máš páky?"... následovalo páčení redukce až tam konečně skočilo co má, já Jeníkovi poděkoval  a vyrazili jsme dál. No to už byla jiná!!! Sanita rázem upalovala kolem 70-80km/h a já byl úplně nadšený. Ne na dlouho. Po pár kilometrech v kopci u Konopiště  zrovna když jsem míjel řadu zaparkovaných luxusních  aut  všech značek najednou rána a  motor jel na prázdno. Ať řadí, jak řadím, nereaguje. Panika, blinkry a COUVÁNÍ (moje první s takovým strojem!) pod kopec ke krajnici kde bylo volno. Za mnou samozřejmě couval i Petr. Dokážete si představit to troubení a nadávky aut mě objíždějících. A samé takové ty lepší, holt Konopiště :)... Nepřeju to nikomu :)...."No jesli mi prasknul hlavní kardan, tak jsem v řiti..." Vyděšeně zase volám Honzu a  nastiňuju situaci, načež mě uklidňuje a opět se ptá na páky. Do teď jsem netušil, že na redukci je i NEUTRÁL !!!. Zkrátka nedořazená redukce na silnici, která vyskočila na neutrál. Jak prosté. Úspěšně tam zařazuju redukci zpět, velebím Jeníka na nebesa a jedem dál. Začínám modlit, ať auto vydrží, máme pře sebou 150km... Něco mi říká, že marně.

Po asi 10km za Benešovem to začalo. Cukání a auto ztrácelo tah. Vyděšeně  koukám na budíky, kontrolky, ale vše ukazuje stav nelepšího pořádku... " Ježíš, snad jsem to  nezadřel!..." na olej jsem se nedíval!. Tak zase s cukáím dojíždím a padá mi kámen ze srdce, olej tam je. Opět volám Honzu. S telefonem na uchu poprvé pronikám do tajů palivové soustavy(nevím o tom vůbec nic!) A nářadí nemám skoro žádné. Šroubovák a pár klíčů, co  Petr vozí sebou v Oktávce. Podezření na vadnou pumpu je naštěstí negativní, podává jako čert. Další  telefon na hotline. Že by přicpaný filty? K nádržím se přes rezavý šrouby nedostanu, jen vypouštím první filtr v cestě. Teče rezavá břečka. Když už teče čistý benzin, zašroubovávám a jdu na jemný, tam to samé. Po napumpování motor šlape jak hodinky. Sláva! No snad to dopadne. Vyrážíme, aby po pár kilometrech následovalo to samé. Blinkry a cukám ke krajnici. Filtry se zdají být OK, tak zase volám Jeníka. Nedá se nic dělat, musím mrknout na karburátor jestli tam jde benzín. Po demontáži vzduchového filtru zkouším  nacupovat ručně a směs do komory stříká. Zkouším nastartovat a  ono to funguje. Nechávám  filtr  sundaný a pokračuem bez něj. Jsem už tak zoufalý, že spotřeba jde stranou. Musím vyzdvihnout trpělivost a optimismus Petra, že mi dodával sílu a přispěl sem tam i nějakou radou. Situace se vždy po pár kilometrch opakovala, takže když jsme už po několikáté zastavili, (na snad nejnemožnějších místech-v kopci, nepřehledné zatáčce,  za křižovatkou a pod) na aut.zastávce, tak příkaz od Jeníka zněl vyčistit karburátor. Pro mě věc absolutně neznámá a  děsivá, že už to nedám dokupy. Zkontrolovat trysky, vyčistit apod. S třesoucíma rukama jsem se do toho pustil, vše vyčistil a nakonec přišel na tu záhadu.

Je neuvěřitelný, ale skoro 2tunové auto zastavila gumička těsnění jehly plovákové komory o průmeru 3-4mm za  pár korun. Naštěstí jsem dostal další dva karburátory jako bonus, takže jsem převelice opatrně začal jeden po druhém rozebírat. Štestí mi bylo opět nakloněno a v tom druhém byla použitelná. Tak jsem ji vyměnil i s jehlou. Vše jsem zkompletoval, napumpoval, 

otočil klíčkem a motor naskočil. "Nu což, zkusíme a uvidíme"  Pro jistotu a s úctou k Murphyho zákonům jsem  karbec zatím nechal bez  filtru a vydali jsme se na cestu. Světe div se, zastavili jsme až v Heřmanově Městci abych natankoval a nasadil filtr. V Zámrsku jsem se s Petrem rozloučil a dojel v porádku až domů. Byl krásný podvečer 12.7.2009.

Tímto bych chtěl poděkovat Honzovi za maximální podporu, kdy jeho ochota  dosáhla takové hranice, že byl nachystaný s náhradními díly vyrazit nám cca 50-60km  na pomoc, kdybychom to na té zastávce nerozchodili a pak Petrovi za morální podporu a asistenci a hlavně čas se mnou strávený (celá sobota v haji :)

To je můj  přiběh. Většina ostatních do toha asi takhle rovnýma  nohama nespadla, ale dnes jsem už připravený na všechno.

Auti vám pak vaši starost o ně vděčně vrátí.