Vítám Vás na osobních stránkách věnovaných strojům "Sdělano v CCCP". 

Získáte zde informace a postřehy z pohledu mého, jako majitele, který si pořídil první stroj, aniž by věděl, co jak funguje, jak se o auto starat, zkrátka nic. Web budu doplňovat  postupně, jak budu mít čas a jak si vzpomenu, co  by se sem mohlo hodit :)

Jak jsem se k těmhle mašinkám vůbec dostal? Původně jsem chtěl nějaké auto, s kterým bychom jezdili na akce (aktivně hraju military paintball- milsim). Neobešlo se to bez hromady bezesných nocí strávených na internetu, pročítáním článků a  sháněním informací, abych došel k názoru, že i když se mi líbí moc US auta, prostě na to finančně nemám. Volba padla na UAZ469. A pak jsem sháněl a sháněl, probíral se inzeráty a tajně snil.

Někdy v květnu roku 2009 na akci u Bzence jsem se zapovídal s kamarádem z jiného týmu Honzou Cihlářem, který vlastnil UAZ 452T2, což byl zásadní okamžik, který zcela převrátil můj pohled naruby :). Doslova mi spadla brada, při konstatování že na tak velké auto jezdí za 15-17l/100 oproti mnou předpokládaných 20-25l . Dosud jsem se o 452ku podrobněji nezajímal, chtěl jsem něco s plachtou. Zkrátka zvítětily argumenty a praktičnost nad machrováním a moje pozornost se upřela na UAZ 452, konkrétně na sanitu, protože se mi moc zamlouvala možnost jednoduše auto předělat na spaní pro 5 lidí díky nosítkům. Že se toto auto na silnicích oproti 469ce moc nevidí, byl další bod pro a fakt, že se v autě pohodlně sveze 8-9 lidí to už byla jen sladká třešnička na konec. Zkrátka jsem to auto musel mít :)

 Opět následovaly probdělé noci u monitoru a po hromadě telefonů jsem si domluvil  přes překupníka z armády téměř nejetou sanitu. Byl ale  problem s dopravou. Celé se to vleklo a mezi tím mi chodily odpovědi na inzeráty, co jsem předtím oslovoval.  Mezi nimi byl i jeden od Benešova, což bylo pro mě zajímavé. Honza, kamarád s 452T,  byl z Březové, což je kousek tak slovo dalo slovo a jeli jsme se na něj podívat. Jak jinak než stylově, právě jeho  UAZem. Pán byl lehce překvapen :) ale hned jsme se vydali na prohlídku. Auti bylo velice zachovalé. Po projížďce a mém nesmělém váhání zda vzít nebo ne Jeník prohlásil větu" Míro, když ho nevezmeš ty, tak ho beru já! ". To byl ten impuls, kdy jsem do toho spadnul. Že se to bude ubírat směrem, kam to došlo, jsem absolutně netušil. Dnes mám sanitu, Gazíka a přivěs. To abych za nima měl co tahat, když se mi vše do auta nevejde. Další peripetie a radosti se už dočtete v jednotlivých sekcích k danému stroji...

Přeju pěkné počtení a snad vám moje těžce nabyté zkušenosti přijdou k užitku ;)...