Mrazíkův pohár 29.1. 2011

Trasa byla Litomyšl, Vysoké Mýto, Chrudim, Hrochův Týnec, Čáslav, Kolín, Poděbrady, Nymburk,  Milovice.

 

Cesta byla příjemná, řidiči neprudili, počasí jak vymalovaný a auti až do  Hrochova Týnce jelo perfektně. Pak začal zlobit plyn, kdy mi  motor chcípal na křižovatce. Protože jsem nestíhal, tak  Libor vyjel  dál s tím, že se potkáme v Kolíně. Tak se i stalo za úpěnlivého brždění, kdy jsem je přehlédnul na pumpě...když jsem je zaregistroval bylo už pozdě. Takže otočit a zpátky. Potřásli jsme si rukama a já znalý mistního kraje vyrazil první.

Bohužel se mi vymstila GPS, kterou jsem v zamyšlení slepě poslouchal a přejel odbočku  na Poděbrady, takže jsme se pak složitě kodrcali asi 20 km po okreskách, za což jsem si od Libora vyslechl svoje :)... nakonec jsme najeli na státovku a bez přestávky a v klidu dojeli až do prostoru Vinic. Měl jsem trochu obavy, z této strany jsem nikdy nejel, ale podařilo se.

 

Po příjezdu jsem se zapojil do přípravy tábora a štípání dříví na noc, připravil si  spaní ve stanu MG a pak následovala zábava. Konečně jsem poznal  kluky z fora GazKlubu, povidalo se o všem možném a kolem  půlnoci jsem šel  spát. Armádní kamínka sice snaživě hučela, ale jejich první použití přímo ve stanu nebyl zrovna dobrý nápad. Mlha a smrad z vypalovaný barvy i přes větrání (tím se teplota uvnitř i vně stanu zhruba vyrovnávala :) byla celkem slušná. Protože to byl stan kde spí MG, přičet jsem si to k jejich výcviku ohledně odolnosti k otravným plynům. Zavrtal jsem se hluboko do spacáku kam dým nedosáhnul a po chvíli usnul. Můj spacák bohužel nedostál svýmu limitu -18°C komfort  a já se kolem 3hodiny vzbudil zimou a klepal  kosu s chvílema velice lehkýho spánku.

 

Ráno  jsem vstal mezi prvníma a když jsem viděl tu krásnou jinovatku, tak jsem  musel  fotit. Pak  přišla snídaně, začali se sjíždět  závodníci, mezi nima i druhá sanita :)  a příprava na závod, kdy jsem s pomocí Pavla Trbůška (majitel druhý sanitky) opravil závadu  která způsobovala, že motor při vysokých otáčkách  přestával zabírat a chcípal na volnoběh. Byl povolený šroub na těle  karburátoru, který  díly držel u sebe a tím se při vibracích přisával vzduch.  A to pak bylo hned něco jinýho!... Díky Pájo;)

Nečekaně se dostavil i Mátry z Uherského Hradiště z paintball klubu Žabí Crew a když jsem u nabídnul volné místo  navigátora,  hnedle souhlasil. Díky němu jsme trasu projeli  bez  sebemenšího problému, zkušenosti má  z minulosti, kdy sám jezdil a tak mi je za jízdy ochotně předával. Tímto mu děkuju za úvod do offroadu :).. Trasa byla dobrá, terén v pohodě, jen  mě překvapil dlouhý strmý sjezd, to jsem měl fakt hrachy. Škoda, že jsem neviděl jak to tam sjížděli kluci se Zilem nebo  Libor s V3Skou. Na trase jsme se spojili s Pájou> druhou sanitou a dali si menší trial. Po příjezdu do cíle jsme si dali oběd a pak následovala další disciplína Mrazíkův dech. ŠTÍPÁNÍ  POLENA NA ČAS a  SVLEČENÝ DO PŮL TĚLA. Bylo myslím kolem -10°C. To jsem odmítnul, protože jsem samozřejmě v tom pátečním chvatu zapomněl  teplý oblečení doma a všechno co jsem měl, jsem měl na sobě :)... při představě že ty vrstvy budu sundávat, moje komáří kostřička vymrzne, asi bych se zahříval zbytek dne. Tak jsem štípal oblečený a za trest dostal to nejsukovatější poleno. A jak na potvoru borec předemnou zlomil sekeru  a já dostal malou. No  nebudu to  prodlužovat, snažil jsem se marně, ani jsem ho nerozštípnul :).Pak  následovalo vyhlášení, kdy překvapivě vyhrál  Pája Trbůšek z Brna! Jel sám, úkoly řešil sám a nakonec vyhrál :)... přeju mu to ;)...

 

Pak zase následovala obvyklá zábava, svařil jsem si vínko a povídalo se a povídalo, historka Libora  "Boj o nosníky na garážové stání aneb armádní kontrola vs nepřizpůsobiví" mě pobavila asi nejvíc.

 

Spát jsem šel kolem jedné, tentokrát do vytopeného stanu a bez aromátů.  V noci nikdo  nepřikládal, takže ráno  spacák zase zklamal a já šel opět fotit. Pak lidé postupně odjížděli a kolem 11 hod jsme si potřásli rukama s vytrvalcema a vyrazili s Pavlem na prohlídku  opuštěného vojenského prostoru Boží dar u Milovic. Byl jsem tam už několikrát,  ale vždy ve hře jako "člen bojové jednotky", takže na rozhlížení a zkoumáníí nebylo ani pomyšlení. A tak jsme chodili a fotili a fotili...

 

 

Je neskutečný jak  díky české hamižnosti a nenechavosti vše chátrá a je postupně demolováno a rabováno. Smutný to jev...

 

Kolem 16 hod jsem  prohlídku ukončili. Neprošli jsme bohužel všechno, na to je třeba celý den. Po  domluvě jsme vyrazili k domovu. malá kolonka 2 sanitek :) V Čáslavi jsme se rozloučili a já pak pokračoval  bez problémů až domů. Auti šlapalo jak hodinky a v Hrochově týnci mi došla 50L nádrž. Průměr i s terény 18,2L/100km najeto 415km

Domů jsem dojel kolem 19 hod.

 

Akce byla moje první. Líbila se mi moc. Zážitků mám hodně, vytknout se nic nedá, poznal jsem hromadu  skvělých lidí, zkrátka příští rok jedu zase!!!

 

 

 

Díky kluci!!!