Mrazík 2012- Milovice "Na Vinicích"

Akce pořádaná Divizí historických vozidel Military Game v dnech 27-29.1.2012, na které jsem po minulém první ročníku prostě nemohl chybět. Auto i přes nově nabitou 77Ah baterku však odmítalo nastartovat. Nakonec se ukázala  závada v netěsnosti palivové soustavy a asi přicpaných přívodních trubkách. Po necelý hodince oživovacích prací  auti  zabublallo a  vypadalo vše v pořádku... takže nafoukat kola, zkontrolovat olej, vodu, nanosit  výbavu na spaní v mrazu a nezbytný propriety a za rozlučného  vytí  houkačky a mávání ratolestí za okny, jsem vyrazil na cestu. Auto ale pořád tak nějak poskakovalo, nešlo za plynem, jako by měl motor málo benzínu, přepínání nádrží nepomáhalo,  tak jsem se s trnutím v  zátylku i s tímto neduhem vydal na cestu, že to nějak dopadne, že při nejhorším  rozeberu filtry a profouknu trubky, karburátor atd... Po výjezdu z města se ale Vasil zastavil úplně, nepomáhalo domlouváni, hlazení a další obvykle fungující homeopatické metody. Co teď, dle odporu pumpy, nebyl benzín v karburátoru, tak jsem nacupoval ručně, po nastartování to chvilku blafalo a pak zase smrt. Nakonec už nevím na kolikátý pokus sací síla Sovětské pumpy zvítězila nad bránícím se imperialistickým benzínem a asi poloucpanýma trubkama a pumpa konečně podávala jak má. Vyrazil jsem na cestu a  ono  poškubávání se projevovalo už jen zřídka. Nemajíc peněz nazbyt a oplývající pouze poukázkou na palivo od OMW jsem v bláhový naději vyhlížel tuto společnost u silnic všech tříd. Tato společnost ale asi rozumně rezignovala na podmínky našeho státu a takticky se stáhla z většiny pump. S hrůzou v očích, jak jsem se blížil k cíli cesty, hypnotizoval jsem rafičku  fixlujícího palivoměru na místě, což se mi moc nedařilo, nevyjímaje  šokový chvíle kdy auto začalo cukat a nevěděl jsem jestli je to benzínem nebo tou palivovou soustavou. OMW byla až v Kolíně, kde jsem natankoval a s pocitem naplnění pokračoval  dál. Cukání se už téměř nedostavovalo, takže když jsem kolem 19-20h dorazil " Na Vinice" - místo srazu, všichni už se na mě usmívali od ohníčku a cpali se klobáskama. Následoval velice pohodový večer na věčné téma GAZ, pro mě neobyčejně nabitý informacema, který jsem se snažil udržet v hlavě. To mi úspěšně napůl vygumoval darovaný doutník, který jsem si v jeho konečné fázi v zápalu dizkuze naplno natáhnul do plic. Jako cca 15 let bývalý kuřák jsem  měl z toho málem smrt, no rozdýchával jsem to snad  deset minut :)))... Tímto děkuju osazenstvu GAZ ohýnku za klobásku a výborný svařák ;)...
Kolem 1h ranní se rada moudrých rozešla a já se stulil do spacáčku a usnul.... abych se asi za hodinu vzbudil zimou a byl donucený navléct na sebe, pro tuto variantu přibalený, spacák druhý, při čemž jsem si na něm zmršil zip. Není nad to, v teplotách pod nulou, ve spodďárech, na boso, přemluvat jezdec zipu, aby se vrátil zpátky a fungoval... pomohl až šroubovák a kombinačky, povinná výbava mého mazlíčka... !!!!!! Varování !!!!!! přátelé, nekupujte si značku PINGUIN!!! to myslím opravdu vážně, nemám problémy s výrobky této značky poprvé!!!... když se  povedlo, nevím za jak dlouho, jsem se konečně nasoukal do oněch dvou spacáků a snažil se mou hubenou promrzlou muskulaturu zahřát. Usnul jsem vyčerpáním :). Probudil jsem se akorát, tábor vstával a mě se při pohledu na obláčky měho dechu, ze spacáku  vůbec nechtělo. Vytáhnul mě až pohled na znovu plápolající "večerní" GAZ oheň, takže jsem se bleskově  nasoukal do bot a  oblečení a za srkání ranní kávy sál to příjemné teplo  ohýnku. Po snídaní  následovala rozprava, vítačka s lidma, které jsem večer nestačil potkat a s kamarády Martym a Habánem, mou posádkou. Ti dorazili po třetí ráno :).. K trase závodu se nebudu rozepisovat, byla parádní, jen vyzdvihnu, že to byl pro mě i sanitu asi největší offroad, co jsme si spolu dali. Louže kdy mi tekla voda do kabiny a světla zmizela pod hladinou se jen tak nevidí. Vše jsem ale, díky Martymu, který jezdí už opravdu dlouho, zvládnul a do cíle v pohodě dojel.
 Při vyhlášování umístění posádek, kdy se hlásilo od konce, po půlhodince čtení a aplausů se začalo uvádět prvních pět míst.... a mě ještě stále nečetli. To se mi už začínala klepat kolena, protože toto jsem opravdu nečekal. Být na 3.místě z 26 posádek je pro mě opravdu čest, za kterou vděčím opravdu jen a jen Martymu,  protože bez něho bych asi někde zůstal viset a díky jeho pěčlivosti se nám podařilo vyluštit a sesbírat i indicie a rozluštit tajenku a další nástrahy. MARTY DÍKY MOC!!!
 Jelikož byl i jedním ze sponzorů akce uvádím zde i link na jeho TISKÁRNU, jako malý revanš za spolupráci . Pokud využijete jeho služeb, díky tomu, že má velice osobní  a 100% přístup ke všemu, co dělá, troufám  si tvrdit, že bude spokojeni. Že je kovaný moravák, mluví za vše ;)...

Večerní posezení po vyhlášení mělo taky hodně do sebe, protože jsem si dlouho tak nezaujatě o historii i současnosti nejen naší země nepopovídal. Protáhlo se to  opět do jedné ráno a pak jsme ještě pokračovali nevím jak dlouho u mého auta. Hlídka co slídila kolem, jen nevěřicně kroutila hlavou :))) ...kdy jsme šli spát opravdu nevím...

Noc proběhla bez předešlých potíží a vyspal jsem se do růžova. Po snídani jsem pořídil pár fotek, popovídal si o vojně, věčném to tématu  zůčastněných, rozloučil se a vydal k domovu. Bylo  lehce po polední, silnice skoro prázdné, takže jsem byl za 2,5h doma a to jsem to nehnal, držel jsem si svých 70km/h. Krásná pohodová jízda.

Auti se nějak rozhýbalo a problémy s tahem motoru se za celou cestu neobjevily. Vasil šlapal jak hodinky.

Děkuju pořadatelům za tuto nádhernou akci v zajímavým prostředí, za super partu pohodových lidí bez závisti a emocí, nevyčerpatelnou studnou mouder a znalostí, které se tak horko těžko shánejí.

Pánové a dámy, bylo mi ctí..další ročník URČITĚ nevynechám.

Fotečky jsou ke stažení nebo jen shlédnutí k dispozici zde...

Mira